Trvalka sezóny 2010:
Trvalka sezóny – Campanula – zvonek
Jedna z prvních květin, kterou se učíme poznávat už v útlém dětství je zvonek. Jistě pro jeho typický tvar a neméně tradiční barvu. Zvony a zvonky nás provázejí i dnes celým životem a možná je toho „zvonění“ na nás někdy až trochu moc. Ovšem vedle zvuků budíků a telefonů je to zahradní zvonění docela přijatelné a obveselující. Tyto květy patří do rodu Campanula, jména odvozeného z latinského s „campana“ značícího „zvon“. Překlad tady nijak nekulhá a zvonek je zvonkem všude na světě. Tvar květů je natolik výmluvný, že zvonek řadíme mezi jednu z nejstarších květin se symbolickým významem. V Evropě bývá spojován zejména s kultem mariánským. Podoba i barva květu vždy značily kapuci pláště Panny Marie. Tak jeho sytá modř nás a naše zahrady provází po staletí. Drobná i větší kvítka zvonků i zvonečků nalezneme v květeně mnoha krajin od Středomoří přes evropské lesy a louky až po většinu pohoří Eurasie i Severní Ameriky. Kdybyste se chtěli vydat po jejich stopách, napočítali byste nějakých 300 druhů v pestré škále velikostí, výšek i barevných tónů.
Jaký je zvonek jako rostlina?
Prakticky všechny zvonky jsou rostliny vytrvalé. Některé více, jiné méně. Pouze zvonek prostřední, Campanula medium, je dvouletkou a po vykvetení tvoří spoustu semen a odumírá. Mezi nejvýznamnější druhy zahradních zvonků patří C. latifolia dorůstající výšky až 100cm kvetoucí v červnu bílými či modrými květy. Domácím druhem je C. persicifolia, který je známý pro své úzké kopinaté listy a nápadné květy až 90cm vysoké. Dalším našincem je podobně vysoký druh C. trachelium. Krásnou dominantou zahrady se může stát kavkazský C. lactiflora vysoký až 150cm. Pro trvalkové záhony jsou vhodné druhy středně vzrůstné jako třeba C. alliarifolia nebo C. glomerata či takesimana. Velmi populární je v českých zemích někdejší tradiční obrubovka C. carpatica, kterou lze řadit již mezi nízké pokryvné zvonky. Skalničkáři také docení nabídku desítek drobných druhů se specifickými nároky. Květy mají u jednotlivých druhů a variet značné rozpětí co se týče barev a velikostí. Kromě nekonečné škály modří a modrofialových odstínů je v kultuře také celá řada forem v barvě bílé, růžové a různých tónů lila. Dobře známé jsou také zvonky poloplné až plné. V nabídkách lze také zastihnout některé pozoruhodné hybridy mezi C. takesimana a latifolia, případně C. puntata a trachelium či C. punctata a takesimana.
Kde se mu daří?
Zvonky vyžadují spíše rozptýlené světlo než li plné slunce či hluboký stín. Škála druhů sice neumožňuje úplné zobecnění nároků, ale prakticky všechny ocení půdy kypré, humózní a propustné. Jak říkáme my zahradníci, čerstvé. To znamená ani mokré, ani suché, ale dobře zásobené vodou. Ve vlhčích půdách zejména vyšší druhy zvládnou stanoviště i na plném slunci. Mějte na paměti, že některé zvonky nepatří mezi dlouhověké a na přespříliš hnojených stanovištích stárnou poněkud rychleji. Je tedy vhodné přidat na kvalitě přípravy stanoviště a ubrat na hnojivech. Většina zvonků nakvétá od pozdního jara do půli léta mnohé z nich remontují dlouho do podzimu. Opakované kvetení lze podpořit odstraněním odkvetlých částí před tím, než nasadí do semen. Množení odrůd a kultivarů je nutné dělením trsů, listových růžic nebo řízkováním menších oddělků do písku. Botanické druhy obvykle bez problémů přeséváme z vlastních semen a u krátkověkých druhů si tak můžeme opakovaně oživovat zahradu podobně jako to činíme třeba u dvouletek. Zvonky nemají specifické nepřátele. Zjara jsou rašící trsy hoblovány plži a v létě občas trpí padlím nebo hnilobami vnu trsu, podobně jako řada jiných peren.
Kombinování zvonků v trvalkovém záhoně je určeno zejména jejich výškou a schopností obstát v okolní konkurenci. Vysoké dominantní trvalky jsou krásné s vysokými pozdními perenami konce léta a podzimu. Střední zvonky mají své místo v letním rabatu a přináší tolik typickou střední modř nebo čistě bílý tón. Nižší druhy stále mohou dobře plnit úlohu okraje záhonu. U zvonků nezapomeňte na jejich symbolickou roli, patří se je lze kombinovat třeba s kopretinou, růží nebo lilií. V rabatech si samozřejmě skvěle rozumí se žlutými a bílými květy dalších peren.
Zatoužili jste snad někdy po modrém z nebe? Odzvoňte tedy nedosažitelnosti blankytu a pusťte modř do zahrady. Campanula se na to těší. Někdo ten recept jednou vyzvonit musel.
Váš Český spolek perenářů
slovníček:
- trvalka
- je vytrvalá bylina, z nichž mnohé se usadily coby zahradní květiny trvale kolem nás a okrašlují svět květem, listem, vůní, barvou či vzhledem vůbec...
- perena
- je totéž co trvalka, ale coby počeštěný latinský výraz znějící více učeně, kdyby bylo třeba zapůsobit, je to ideální výraz. zkuste ho...
- perenář
- je člověk či osoba, která trvalky pěstuje nebo se kolem nich jinak motá ve snaze pojmenovat je, poznat je a dostat je k lidem, kteří je mají rádi...
- florista
- je individuum, často velice esteticky nadané, jež z rostlin a dalších materiálů všeho druhu, trvalky nevyjímaje, vytváří díla, nezřídka krásná...
Český spolek perenářů
Český spolek perenářů - The Czech Group of Perennial Growers
Slatiny 15/1333, 107 00 Praha 10 – Dubeč
V případě zaujetí výše uvedeným, kontaktujte členy jádrové rady na těchto adresách:
Adam Baroš adabar2(zavináč)atlas.cz Ondřej Fous pereny(zavináč)email.cz
Radovan Hájek florianus(zavináč)email.cz Petr Molek petr(zavináč)filuna.cz
www.pereny.info
